Hradešínské struny 2010

Dneska se prý pojedeme podívat na Báru jak hraje s kapelou. Co to je už mi nikdo neřekl. No co jsem asi tak mohl dělat. Jsem ještě malinkej. Tak jsem musel s nima. Jel jsem v bedničce. Báli se abych neutekl. Nejdřív tam bylo málo lidí a málo hluku, ale pak to začalo. Začal hluk a pak si mě všimli. Každej velkej dvounohej se na mě chodil koukat. Asi jsem se jim líbil víc než ty písničky :-). Všichni si mě chtěli hladit a to se mi pak už vůbec nelíbilo. Měl jsem hlad a chtěl jsem ven z bedničky. Kamča mě nepustila. Asi bych jí býval utekl a protože to tam neznám, tak bych se asi neuměl vrátit. Pak už mě to opravdu přestalo bavit a začal jsem plakat. Tak se mnou Kamča šla do auta a spinkali jsme tam spolu na zadní sedačce. To bylo moc krásné. To jsme měli dělat celý den!