Jak jsme byli na Grassroadech

Zase další kultůra. Šli jsme z Vršovic a šel jsem úplně sám až na Vodárnu. Je teda fakt, že když jsem se zastavil na tramvajových kolejích tak mě Kamča popadla a táhla na chodník. Že taky člověka nenechaj ani voddechnout... No studily mě děsně kopýtka, páč už bylo řádně nasněženo. Zase jsem budil všeobecný rozruch. Nicméně za půl hoďky to tam bylo moje a já jsem se se všema zkámošil. I s těma co hráli na podiu. Hudba byla super. Vždycky když hráli tak jsem ležel na klíně a houpal ocáskem. O přestávce mě vždycky vypustili. Byl tam taky jeden Pavel a u toho se mi nááááramně líbilo. Škoda, že ho nemám doma. Pak jsem šel spát k Báře do Vršovic. Odnesla mě v bundě a když jsme přišli, tak mě uložila do peřiny a já jsem tam na ní počkal až se vykoupe a pak jsme usnuli. Parádní den!