Bydlení a výchova

Bydlení

Tady se dozvíte jak bydlíme s Kamčou. Jsou to jenom naše osobní zkušenosti.

Bydlím s Kamčou ve viladomu ve druhém patře. Nejprve jsem se trochu bál sám chodit dveřma, ale teď už se vůbec nebojím. Akorát do výtahu mě musí přenést, jelikož by mi prý propadly nožičky do díry... já nevím, ještě jsem to nezkoušel.

Určitě by pro mě bylo lepší když bych mohl mít boudu na zahradě a mohl bych běhat na trávě. Nikde v paneláku zahrada není, ale mě to nevadí, protože se mnou Kamča chodí pořád ven. Někdy jsme venku skoro celý den a to mě z toho běhání pak pěkně bolej nožičky.

Kamča chodí do práce. Nevím co to přesně je, ale pro mě to znamená, že ráno dostanu papat, pak Kamča odejde a až za dlouho se vrátí. Jsem doma sám. Vůbec se nebojím, většinou spím. Kamča říkala, že se bojí abych jí něco nezničil když jsem doma sám, ale já nic neničím, já jsem si zvyknul být doma sám a zatím mi to nevadí. Myslím, že mi to nebude vadit ani potom.

Prvních 14 dní co jsem byl u Kamči se mnou byla celou dobu doma. To nechodila do práce. To jsem byl rád, protože to se mi ještě trochu stejskalo po mámě a po ségrách. Ale protože si se mnou Kamča hodně hrála a chodili jsme hodně ven, tak se mi brzo přestalo stýskat a chtěl jsem být už jenom s Kamčou.

Mám super domeček. Je takovej manžestrovej a je mi přesně akorát. Teda ještě do něj musím trochu dorůst aby mi byl akorát, ale když mi tam Kamča dá polštář tak mi je akorát. Tam spím. Ze začátku jsem vůbec nechtěl. Kamča byla měkká a nechala mě u sebe. Toho jsem využil a skákal jsem za ní pak každej večer. Nejdřív jsem pořád skákal za ní a ona mě pořád dávala dolů až jí to přestalo bavit, tak si se mnou lehla na zem a tak jsem zůstal v domku. Asi to nebude tak zlé a zvyknu si. Teď už pár dní mě do postele nepustí vůbec, tak spím v domečku. Taky jí tam nepustim.

Někdy koušu. To když se třeba po někom oženu že se mi to nelíbí. To nědělám naschvál. Někdy ale jo. Tak mě Kamča plácne přes čumák. Nebolí to, ale vím, že bych to dělat neměl. Chvíli to teda nedělám, ale pak to zase někdy zkusím. Tak dostanu zase přes čumák. Asi už to přestanu dělat úplně.

Čůrání

Čůrám a kakám venku. Mám doma ale kočičí záchod. Tam chodím když je Kamča v práci. Až budu velkej, tak budu chodit jenom ven... myslím.

Mám ještě jeden záchod u Báry a tety Katky. Tam jsem se jednou vyčůral a tak tam čůrám furt. Je to za gaučem u topení. Vždycky to udělám děsně tajně aby mě nikdo neviděl. Teta se pak rozčiluje a Kamča má záchvat smíchu. Asi to není úplně výchovné, ale mě to nevadí, já se taky směju. Daly mi tam teď noviny, abych jako čůral příště spíš na noviny a ne na koberec. Mě se to moc nezdá... To si u toho mám číst? Číst ještě neumím. Prej mě to budou muset odnaučit. To jsem zvědavej jak...

Poslouchání

Moc neposlouchám. Kamča mě naučila chodit na zavolání. Je lepší když mi za to něco dá - většinou jablíčko které mám stráááášně rád, jinak se mi do toho moc nechce. Ještě nic jiného neumím. Chtěl bych umět sedni a lehni. Ale ještě to neumím. Taky běhám za Kamčou když běhá po louce. To je psina. Někdy běhá ale moc rychle, tak jí musím dobíhat.

Někdy se urážim. Mám svojí hlavu.

Ostatní zvířátka

Nic moc se s nima nekamarádim. Máme doma jestě Kryšťálku (potkan). Tý se bojim. Ale snad si brzo zvyknu. Je na mě moc rychlá. Ona se mě nebojí. Řekl bych, že jí to je jedno. Mě teda ne... Trochu mi vadí když po mě chodí, ale co se dá dělat.

Zkoušel jsem se kamarádit s pejskama Jack Russel. Moje první setkání s Vilíkem bylo katastrofální. Ten pejsek byl na mě tak rychlej, že jsem se lekl a běhal jsem po zahradě jak splašenej. Nakonec mě chytli a schovali do náručí. Uf...

Po druhé jsem je potkal venku. Trochu jsem se už z minula bál, ale nakonec jsme se přeci jen skámošili. I jsem je chtěl očuchat sám. Pejsci mi asi nevaděj. Zatím jsem ale nepotkal žádnýho co by mě chtěl sníst.

Hluk

Hluk jsem neměl rád, ale Kamča mě nechala zvyknout. Už druhý den mě vzala na koncert... Bylo to venku, takže to nebylo tak strašné, ale i tak se mi to teda vůbec nelíbilo. Od té doby se ale nebojím. Teda nelekám se. Trochu jsem se ještě bál když jsme byli venku a kolem jezdili na kolečkových botách. To bylo divný. Ale po chvíli jsem pochopil, že mi nehrozí žádné nebezpečí, tak jsem přestal jančit.